Jdi na obsah Jdi na menu
 


A je zde jiný rok.  Čas asi běží pořád stejně, jen já jsem starší, pomalejší, méně schopný. A proto se může zdát, že čas ubíhá rycheji, že čím dál míň toho stihnu. To je pravda. Ale důvodem je moje lenost, nikoli rychlost času. Pánové nahoře by naopak chtěli, aby čas běžel rychleji, aby už byli na fleku, aby už národ na ně pohlížel jako na kormidelníky. Takže pánové, i kdyby ta vaše loď byla ze zlata, kormidelníci se z vás přes noc nestanou. Leda tak špatní.  Pan budoucí premiér omílá v médiích nic neříkající slova furt dokola, hradní pán si hraje na krále a normální člověk je znechucený a už to nevnímá. To všechno je špatně. Společnost mi připadá již apatická, bez vůle zvednout hlavu. Přesto věřím, že bude líp. Že lidé se obejdou bez těch nahoře a po svém si budou kutálet tu svou kuličku a ono z toho nakonec vyleze pohoda a klid. Pohodu a klid přeji všem, kdož je postrádají. Je to těžké postrádat tyhle hodnoty. Ale pomyslete na ty, co postrádají zdravý rozum! Nebo na ty, co postrádají páteř!  A těšte se, že vám chybí jen klid a pohoda. Takže jak praví jeden můj známý: Plnou parou vpřed!

2.ledna 2014

 

Tak to máme za sebou. Ptáte se co? Inu, volební programy. Já totiž vnímám volební programy opravdu jako volební. Po volbách už ztratí glanc a smysl. Nikdo si na ně nevzpomene, protože všichni mají spoustu práce se sháněním obživy. A ti, co vyhráli, se nemůžou dočkat, až zasednou na místo z nejvyšších. Pak v této honičce zapomenou myslet, vidí jenom to zlatý tele a cestu k němu už nikoliv. No a pak se stane, že přehlídnou jámu na silnici a šup tam. Není nijak označená a bývá proto nebezpečná. Ale znám silné jedince, kteří se z ní vydrápali a dotáhli to až na samý vrcholek. A bez kyslíku. Národ neviděl jámu a spadl do ní celý. Pan Kulatá hlava ji taky neviděl. Ale je mladý, 37 let. Ten se otřepe a půjde dál. Je naše chyba, že jsme tu jámu neviděli. Nebylo kam spěchat, ale my spěchali. Jako národ. I jako jeho čelní představitelé. Lídři. No prosím vás, co je to za slovo? Copak čeština nemá překlad?  Teď mi naskočil v mysli překlad německý...tak ten radši ne, takového jsme tady už měli, nerváka s knírkem, a jak to dopadlo. Takže lidi (ne lidři, myslím opravdu lidi, takový ty normální), teď už s tím nic nenaděláme, už jsme si nadělali. Vemte kytku, do kapsy sirky a svíci a jděte ke svým blízkým, kteří se na tohle smutný divadlo už nemusejí koukat. Postojte jim u nohou. V klidu, není fakt kam spěchat. Zapalte tu svíčku a koukejte chvíli na její klidný plamínek. A třeba se vám v něm objeví cesta k tomu zlatému telátku. A když nebude zrovna zlaté, arci. Hlavní je být v klidu, neupadnout, nezahučet do žádný blbý jámy. V jedný jsme až na dně.

Dušičky 2013

 

No teda! Pan prezident si snad ze státnického večera chce udělat svou soukromou párty, nebo co! Co si o sobě ten člověk myslí? Prezident není bůh a prezident České republiky není ani bůžek. Ale on si ve své nekonečné aroganci myslí, že je. Inu, koho jsme si zvolili, tedy jste si zvolili, páni Češi, toho máte. Teda ne že by  slovenský prezident byl hvězda, ale alespoň zná své kompetence a nesere se do všeho, jako pan prognostik. Tedy bývalý. Klaus byl jaký byl, ale to, co vyvádí pan Zeman, to nemá obdoby. A to ještě není všechno, vždyť je v úřadě teprv pár měsíců a zbývá mu spousta času, aby nás všechny vytočil tak, že ho někdo z Hradu defenestruje. Jo, kdybyste se někdo na tuhle akci chystal, rád se přidám :-) Ale co, proti gustu prý žádný dišputát. Jenomže za pár minut  začínají volby a bůhví, jestli mě po nich za tenhle příspěvek neseberou pánové v kloboucích a dlouhých kabátech. Takže kdybych se odmlčel na hoooodně dlouho, tak se stalo. Budu psát motáky a už teď hledám nějakýho známýho v nejbližší base. Ta je odsud 7km. Ovšem mnohem blíž je krajina plná podzimních barev a i když se dívky a ženy zahalují do bund a kožíšků, pořád je na co koukat. A to rozhodně nemyslím supervolební debaty v televizi. Přeji všem zdravý rozum, až půjdete volit.

25.října 2013

 

p1060035.jpg

 

 Poslední fotografický pozdrav všem, než si pro mě soudruzi přijdou.

*****

 

Nějak jsem si nestihnul všimnout příchod jara. Pořád zima, sníh a slota, a najednou vedro k zalknutí, sluníčko a léto. Až posléze, jak si oči přivykly, jsem uviděl rozkvetlé stromy a na zahradě se rozesmály temně žluté pampelišky. Ano, je jaro. Konečně, vzdechnul mnohý z nás. Vždyť koloběh přírody nezastaví ani nejvyspělejší technika, ani nejúčinnější zbraně. Pořád je zde kouzlo májových polibků pod rozkvetlou třešní, ještě stále se můžeme těšit z nekonečné palety zelených barev v lesích a na stráních. A taky z pohledů do dívčích výstřihů. Protože s jarem se dívky a ženy vyloupnou z kabátů, kožíšků a bund a na bulvárech a v obchodních centrech se zavlní půvabné křivky ženských boků a ňader. Byl bych blázen, kdybych se nepodíval. A tak se dívám. Ne, nejen na ty krásné křivky, doplněné vůní, již nelze popsat. Totiž vůní ženy. Ale prý i my muži máme svou vůni.  Dívám se na sluncem zalité panorama krajiny u Jimramova, které mi tak trošku připomíná kopce, na kterých jsem vyrůstal. Které znám jako své boty a kde jsem zanechal své mládí. Protože mládí někde každý z nás zanechává a bere na svá ramena jho zralosti a odpovědnosti. Za sebe, za své skutky i za ty druhé. Za svoje děti a za jejich skutky. Dokonce i za ty, co žádné skutky nečiní. Ve věku plné dospělosti se shovívavě dívám na zbytky toho, co jsem vytvořil v mládí a o čem jsem si myslel, že je to to nejlepší na světě. Mlčky a s porozuměním se dívám na výtvory jiných nedospělých, kteří si myslí, že ty jejich skutky a činy jsou ty nejlepší na světě. A doufám, že jednou taky oni pochopí, jak to vlastně je. Že budou s chápavým úsměvem pohlížet dozadu a s otevřenýma očima dopředu. Protože kdyby to dělali obráceně, natloukli by si hubu. A hezky zostra. Tak jim přeji, ať jim elán a chuť žít vydrží déle než jaro. Odstíny zeleně se srovnají do šedé až popelavě zelené jednolité barvy, dívky se ještě víc vyloupnou z halenek a bundiček a já budu vstávat ve čtyři a sekat trávu na zahradě, kde již nebudou svítit kadmiově žluté hlavičky pampelišek. Bude léto.

začátek května 2013

 

Jestliže někdo vyhraje, zákonitě musí také někdo prohrát. Jestliže vyhrál člověk s teatrálními gesty, rozený mentor a ztělesnění arogance, pak dle mého skromného názoru prohrál občan. Občan, který si naivně myslí, že změna přinese jemu samotnému zlepšení jeho situace. Jak si můžeme myslet, že ti druzí budou lepší? Jak může být v politice někdo dobrý? Copak jsme úpně ztratili soudnost? Nejspíš ano. Teda mezi námi, ani těch devět statečných nedávalo šanci na úspěch občana. Jasný důkaz toho, že v tomhle státě nejsou lidi. A to si pište, že si to bude pan příští prezident užívat, že bude poučovat všechny a že jen ty jeho bonmoty a moudrosti jsou to pravé ořechové. Ostatně, ukázal to hned po svém zvolení. Nutno přiznat, že naštěstí je to člověk vzdělaný a zkušený a zbývá doufat, že jako hlava státu si uvědomí, co se má a co se prostě nemá. Nebo jinak, co se sluší a co se už nesluší. Jen se obávám, že při té jeho nedozírné aroganci, si to ani neuvědomí. Já jsem stát, já jsem bůh! Chraň nás Bůh před takovými názory. Nevolil jsem pana knížete a už vůbec ne pana důchodce odněkud z Vysočiny. Ani jeden z nich, ani jeden z těch devíti, nenaplňuje moje představy o prezidentovi republiky. Naštěstí jsou pravomoci prezidenta dle naší ústavy takové, jaké jsou. Nedovedu si představit, jaké by to bylo, kdybychom měli takové zřízení jako USA nebo Rusko, kde je prezident opravdu hlava státu. Hlava, která má šílenou moc. Šílenou proto, že může všechno. Sice je to jen takové zdání, pan Obama určitě o běhu světa nerozhoduje. A nečiní tak ani pan Putin. Činí tak úplně jiných pět nebo nejvýš sedum lidí, kteří jsou pěkně schovaní v úzadí. Jenže u nás je to tak, jak to je. Nezajíma nás těch málo lidí v pozadí, vidíme nejdřív sebe sama, pak dlouho nikde nikdo, pak zase já a pak možná někde v dálce ti druzí. Takoví mali, droboučcí, že ani nestojí za řeč se jimi zabývat. Jenomže, národe, když budeme takhle uvažovat všichni, půjdeme do háje než se nadějeme. Cože? Do háje? To by bylo zlatý. My jsme totiž už v pr...

Gratuluji panu Zemanovi ke zvolení prezidentem republiky a velice si vážím postojů pana knížete Schwarzenberga. A jdu se starat sám o sebe, protože ani praví, ani leví se o mě nepostarají. Jsem totiž ten malý, droboučký někde v dálce. Tak daleko, že ani nemá smyslu se mnou zabývat. Ale...ruku na srdce...není to o úhlu pohledu?

dva dny po první přímě volbě prezidenta republiky

 

Venku pořád zima, mrazy sice už nejsou tak kruté, spíš tají ledy a lidi se srocují na mostech a nábřežích a mají divadlo z ledových ker, které mnohdy zacvičí i s malým potůčkem. S námi zacvičí už jen máloco. Jsme národ otrlý, našimi politiky pořádně znechucený  a lhostejný skoro ke všemu. Proč je to tak? Proč nemůžeme žít v klidu, pracovat a těšit se? A vlastně, proč bychom nemohli? Kdo nám zabrání zasmát se a zaplakat, když je důvod? Nikdo. Jsme pořád svobodní lidé, i když si to mnohdy ani neuvědomujeme. A díkybohu lze v této zemi ještě být živ z poctivé práce. Sice skromně, ale jde to. Chcete-li mít milióny, musíte být buď v politice, nebo se s politiky spřáhnout. A pak není cesty zpátky. Já se snažím o poctivou práci. Mí zákazníci jsou obyčejní lidé, lidé jako já. Přijdou, řeknou, co chtějí nebo potřebují, probereme to a nakonec se skoro vždycky domluvíme. Jistěže se najdou bývalí soudruzi, zvyklí mít všechno zadarmo a zvyklí na to, že protinázor neexistoval. A takoví vás pak tlačí do rohu a ještě naříkají, jak na vás těžce krvácí a tratí peníze. Inu, jsme každej jinej. Těmto bývalým soudruhům já nefandím. Když nechtějí, ať teda nekoupí. Neříkám, že nemusím prodat. Musím, nikdo mi nic zadarmo nedá, musím si vydělat. Ale za každou cenu prodávat nebudu. To radši založím ten obraz do skladu a vrátím se k němu po delší době. Ale dělat někomu pomyšlení, aby on se pak před svojí v pozadí stojící chotí holedbal, jak on že toho malíře pěkně natáhl, tak to ne. A pak zas jindy přijde člověk, který vydělává miliony a objedná si u vás práci s větou, že cenu respektuje. Takový člověk neutrácí jen tak bez rozmyslu, právě naopak. Velice promyšleně vkládá své peníze. Proto je má. Ale jedná s vámi jako se seberovným, v klidu, uctivě a slušně. Inu, každej jsme jinej.

konec února 2012

 

No jo. Pozítří je Štědrý den, venku ale spíš jaro a národ truchlí. Já netruchlím. Uznávám, že pan Havel byl moudrý člověk, jako dramatik asi někde v průměru a jako politika ho nemohu brát. Protože politik nebyl. Zato jako politik nadělal v ekonomice takové boty, že se země z nich už nikdy nevzpamatovala. Vem to čert. Vždycky nějako bylo a bude. Přijde mi divné, že vláda vyhlásila třídenní smutek. Při vší úctě by pátek, tedy den pohřbu, klidně mohl stačit. Médiá valí Havla, na pultech ale už stojí knížky a časáky s Havlem. Stojí. Co nestojí, je čas. Popularita zesnulého filosofa dosáhla vrchol a začne klesat. Pak se zastaví. Čas se nezastaví. Zahladí Havla do zapomnění stejně, jako všechny ostatní. Jen v myslích těch, kterým pomohl, zůstane. To je naprosto v pořádku. V našich myslích jsou teď Vánoce, tedy spíš starosti, jak stihnout to i ono. A ani to a ani to ono já prostě nechápu. Nechápu, proč je potřeba se před Vánocema uštvat. Už jsem tady o tom psal. Takže už nebudu. Místo toho Vám všem přeji krásné klidné Vánoce a do Nového roku hodně zdraví. To ostatní je už na Vás.

zimní slunovrat 2011

Dnes je první adventní neděle. Budiž to důvod pro věřící, aby se chovali snad trochu jinak než po zbytek roku. A vlastně...proč jenom věřící? Znamená věřící člověka, který věří v Boha v duchu křesťanství? Já taky v něco věřím a za křesťana se ani omylem nepovažuji. Takže ať je tato doba před Vánoci klidná pro nás všechny. Já vím, že je těžké najít klid pro někoho, kdo nemá na nájem, nebo koho honí exekutor. A bude prý hůř. Ale lidi, vždycky nějak bylo a nějak bude. Nezoufejme, byť jsme o něco přišli, nebo o někoho. Včera jsem dostal zprávu o smrti dobrého kamaráda, výborného knižního grafika. Tahle jediná spravedlnost má něco do sebe. Můžeme složit hlavu do dlaní a přemýšlet jak dál. Ale kalhoty nestahujme, vždyť brod je ještě daleko. Zato Vánoce jsou blízko a proto buďme na sebe hodní. A prosím Vás všechny. Nejenom o Vánocích.

advent 2011

Tak lidičky, máme tady podzim. Já ho miluji, protože je teplý (letošní teda obzvlášť, že), barevný a přináší klid. Nevím, čím to je, ale opravdu na mě padá z těch barevných podzimních dnů náramná pohoda a klid, který při vší úctě v jiných ročních obdobích nenacházím. Ješte snad zima nabízí ticho a i klid v spících zasněžených polích a loukách, ale ty podzimní rána, když země kouří v probouzejícím se slunci a mlha se pomalu ztrácí v teplém dopoledni, to je prostě krása. Dřív jsem v takovéto dny vycházel skoro nahý a bos do hor a vracel se čistý, zproštěn všech starostí a jako malé dítě bezelstný a klidný. Dnes jaksi hledám důvody, proč nejít. Jenomže žádné nenacházím. Takže zítra vstanu, hodím na sebe jakési hadry (ať mě někdo nepomlouvá, že jsem exhibicionista) a vyšlápnu ránem do lesa, co tiše leží kousek za plotem. A půjdu do kopce až nahoru a tam se zastavím, nechám ty hadry sklouznout do trávy a budu se dívat na krajinu, jak se válí v teplém podzimním dni, jak si užívá sama sebe a podzimu a budu vděčný, že mě nechá kráčet po svém hřbetě. K čemu jsou milióny a lány fotovoltaických elektráren, když se ztratí tohle? Louka pode mnou, vrcholky stromů, lehce se kolébající ve větru, dědinka s kostelní věžičkou kdesi dole a za ní na druhé straně údolí zase tmavě zelený pás lesa, zakončený slámově žlutou holinou na samém vršku? Tohle zachraňujme, to je naše domovina, čistá krajina, ležící v teplém podzimním slunci. Ukažte mi malíře, který namíchá takovou červeň podzimních listů psího vína. Najděte architekta, který líp než příroda navrhne a postaví plány podzimní krajiny, kdy teplé okrové barvy nabízí pastvu pro oči, jinde nevídanou. Ráno ještě válí se mlha v údolí a slunce vrhá do ní své paprsky jako šípy. A na horách už svítí svobodně a rozhazuje barvy po stráních v takových gestech, jakých nikdy žádný mecenáš nebude schopen. Miluji podzim a komu není jasné proč, toho úpřimně lituji.

konec září 2011

Jezdím teď trochu víc než dřív a tak si užívám úžasné silnice v našem spádovém městě. To proto, že v něm (naštěstí) nebydlím. Tamní lidé jsou známí jako hrdí T...A já nevím nač jsou hrdí a proč vůbec. Mně stačí jenom jediný příklad. Silnice z městečka na Brno, která rovněž slove Brněnská. Konšelé ji ve své pro mě nepochopitelné hrdosti považují za historickou a tudíž ji nechávají v původním stavu. Ona byla kdysi opravdu dobrá, kostky uloženy byly bytelně. Jenomže konšelům uniká jeden detail. Co po ní dnes jezdí. Pominu-li osobní auta, je zde bezpočet náklaďáků, dodávek a autobusů, strojů a co já vím čeho všeho ještě. A chudinka silnice, zvyklá na koňské povozy, jen trpí a propadá se hlouběji a hlouběji. A když pak po ní jedete, riskujete mořskou nemoc, o ulomené poloose nemluvě. Obchoďák od mého dodavatele, který objíždí polovinu republiky mi minule s trpkým přízvukem řekl, že tak hrozné silnice, jak u nás, nejsou v Česku nikde. Inu, hej, páni konšelé!

Konec jara 2011

Tak jsem včera zaslechl jakého mladíčka, jak pronáší, že ministr zdravotnictví je slabý vyjednávač a měl by rezignovat. Když se ve své práci splete špičkový obchodník, může on nebo jeho firma prodělat hodně peněz. Ale peníze byly, jsou a budou (alespoň někde). Když chybu udělá lékař, následky mohou být fatální. Uznávám, že lékaři by měli být hodnoceni vysoko. Nevím, jestli jsou. 10000 korun, o které chtějí navýšit svůj plat, je částka, kterou spousta lidí ani nemá. A přesto žijí, jdou životem mlčky, bez stížností a přesto možná mnohem víc spokojeni, než ti, co pořád jen remcají. Inu, každému, co jeho jest. Můj děda začínal s dluhama v sedumnácti a za pár let byl nejuznávanější hospodář v kraji velkém jako celá Vysočina. Nebylo mu vždycky lehko, ale místo protestů vzal za práci a vlastníma silama se zvedal z prachu a bídy. A že se zvedl, to si pište. Dnešní mládež chce mít všechno a to zcela bezpodmíněně IHNED. Ale nedivme se, vychovali jsme je my. Není přece možné obviňovat z neschopnosti někoho, kdo přijde k hoře problémů jako slepý k houslím, když tá hromada tam stojí celá desetiletí. Jenomže ti mladíčci ve své nekonečné aroganci a namyšlenosti vidí jen teď a tohle. Ostatní je nechce zajímat. proč taky? Oni jsou přece ti nejmoudřejší a nejschopnější. A nějakej plesnivej dědek ať jde někam. Jeden takovej mladíček byl celkem nedávno ministerským předsedou téhle země. Dneska je vyšetřován pro tak rozsáhlé podvody, že ty dvě miliardy pro doktory snad ani nestojí za řeč.

v polovině února 2011

Když si večer zapnu televizi a koukám na události (což je asi tak jediný program, který zvládnu sledovat), v duchu už vidím, jak národ ty naše politiky smete do propadliště dějin. Na bilbordech pan ministerský předseda s vyhrnutými rukávy vyhrožuje, že veme dávky těm, co odmítají pracovat, že nebude tolerovat tu...no...jo, korupci ve vládě ani ve straně (strana a vláda...vzpomínáte? vy starší)...na summitu pan ministr zahraničí pobaveně mluví a není mu rozumět...ty reformy je všechny smetou...ale uznávám, že ty reformy jsou třeba. Akorát vždycky ten, kdo je uvede do života, si to u národa prostě posere a následně je pak odejítý. Tak jsem teda zvědav, jestli pánové budou plnit svůj volební program a nebo zvolí cestu menšího odporu a dokradou, co ještě zbývá ukrást. Vzpomínám si na dětství, jak jsme chodili krást švestky do farské zahrady. Pan farář to bral s nadhledem a jenom se usmíval v neděli z kanclu. Zato kostelník nás honil s velkou holí celým městečkem a měli jsme mnohdy na mále. Farské zahrady nejsou aktuální, zato na každém poli lze zakopnout o jakousi fotovoltaickou elektrárnu. Kladu si otázku, jestli ještě vůbec bude kam zasít obilí. Nebo budeme dovážet zrno za elektřinu vyrobenou čistě a na místech kde od pradávna naši dědové doráběli v potu tváře onu skývu chleba. Já vím...vodní elektrárna by zase vyhnala lidi z domovů, které byly domovy i těch dědů s tvrdejma dlaněma od kosiska. Takovej hospodář když se rozmáchl kosou, panečku, to byl záběr, tráva nebo obilí jen tiše hleslo a důstojně se položilo do řádky. Ještě já před dvaceti lety jsem v sadě na kopci nad domem sekal trávu a to ráno nebylo rušeno ničím, vůně sena se nesla krajem, ptáci se probouzeli a soused naklepával pod kůlnou kosu, když zaslechl, že já už tahám tu svou naklepanou vzadu na svahu. A pak i ten soused z druhé strany vyšel do stráně, pozdravil, utrhl rukou pár stébel, řekl Promiň,a začal sekat taky. A tak jsme všichni tři ukrajovali z louky a když já jsem skončil, mlčky a jaksi samozřejmě jsem přešel k sousedovi (ploty tam na kopci nikdy nebyly) a spolu jsme dosekali zbytek. A když bylo u všech třech hotovo, sedli jsme pod stromy, ten, který byl zrovna domácí, došel pro láhev a nalil tu svou. Zavoněla, na okamžil vzala dech a pak už jen hřála. A usmáté ženy přehodili přes zahradní stolek čistý ubrus a položili na něj kus chleba a hrnky s mlékem, klobásu a špek. Když dneska slyším z každý strany řvát ty motorové kosy a sekačky, jenom nostalgicky mávnu rukou a nastartuji tu svou taky. Inu, pokrok je pokrok. Tak ať to těm pánům z bilbordů klapne.

v půli září

 

No teda...to jsem pěknej flákač, jak dlouho jsem už nic nenapsal. Už to ani nikdo nečte, že? Tak si jen tak pro sebe píši, jaké že to máme léto. No, počasí je letní, to bezpochyby. Nadávali jsme, když v květnu a červnu lilo a byla zima. A když pak uhodily vedra, remcali jsme stejně. Jsme prostě hrozní, nic nám není dost dobré. Ani programové prohlášení vlády, protože oranžový plešoun vyhlásil, že je odtržené od reality. Inu, když se špatně vyhrají volby, nezbyde nic jiného, než kritizovat ty, co ty volby dobře prohráli. Co je to za svět? Všechno mi přijde jaksi naruby. Vám ne? Vlastně, píši si jen tak pro sebe, tak jaképak vám ne. Byl jsem minulý týden u kamarádů na Slovensku. Patřím tam, alespoň podle občanství, ale de facto jsem Moravák. A musím říct, že jsem byl a pořád jsem na svůj rodný lid docela hrdý. Volby měli týden po nás, ale vládu sestavili o deset dní dřív, a na rozdíl od nás mají v ní i ženy. Jednu hnedle v čele. Moc sympatická paní, ta jejich premiérka, to se musí nechat. Ten náš knedlíkový obličej pana předsedy vlády tedy zrovna nemusím. Ať už byl MT jaký byl, byl to alespoň kus chlapa, který když někam vešel, tak prostě někdo přišel. Tady ten...no nevím. Ulízaný týpek, na kterýho bych nevsadil děravou grešli. Ale v politice to asi tak má být. Když vemu jeho parťáky kolem, vychází mi nejmíň výrazný, bez chuti a bez zápachu. No ale...kdysi jsem parafrázoval jedno rčení, že proti gustovi žádnej dišputát a to jste měli vidět, co jsem si natropil (to si i vypiju...lalalalala...). Dali mi to soudruzi vypít do dna, to si pište, že jo. Vystavoval jsem směl pouze ilegálně a s rizikem kriminálu. Rodná strana mi to prý nikdy nezapomene. Slováci ji ovšem zrušili...mohl bych se tedy bez obav vrátit tam, odkud jsem přišel. Ale to by bylo moc drahý, už vlastně ani není kam. Je hrozné, když člověk nemá kam jít. Já teda nikam nemusím, mám tady na Moravě svý bydlení, kamarády, ba dokonce i práci (občas). Takže jsem v klidu. Opravdu? Můžeme být v klidu, když opět hoří Moskva?

začátek srpna

Tuhle sedím v hospodě na jídlo, kde se vaří úplně suprově a z kuchyně slyším, jak si personál vykládá obsah nějakého filmu. A víš...ona mu to...a on že ne a to... a tak teda ona byla z toho nějaká to... No, popravdě řečeno, z takového obsahu jsem by to... prostě jsem nebyl schopen dát si dokupy, o co v tom filmu šlo. Ale ti mladí ano, zcela v pohodě. Dnešní mluva mladých lidí je něco hrozného...tedy pro nás dřív narozené. Ale to je normální generační rozdíl a nevidím jediný důvod dělat z toho vědu. Vědu dělají naši mistři kormidelníci z květnových voleb. Nu bodejť, ještě pořád je z čeho brát a tak boj o koryta nabírá měsíc před urnama hezky na obrátkách. Je mi z toho to...však vy víte, co.

duben 2010

Je to zvláštní, že dřív lidi brali všechno jak to život přinesl a nedělali z ničeho nějakou velkou vědu. Problémy řešili za pochodu a s radostí se těšili všemu, co bylo k potěšení. To my jsme jiná liga. Spadne trochu sněhu a najednou je kalamita, nic nefunguje. Ten starý fór, že socialismus končí při mínus čtyřech a pak začíná chaos, se jaksi přenáší i do dnešní doby. Lidi si sami na sebe vymýšlí pohromy. Pamatuji, jak všichni dělali vědu, že počítače nepřeskočí do roku 2000 správně a nastane světový chaos. Inu, to jsme jaksi zvládli. Dvacetistupňové mrazy nám jdou hůř (i když před padesáti lety byly naprosto běžné) a se sněhem zápasí silničáři pořád. Kladu si otázku, zdalipak byli silničíři i dřív. Nebyli, to víte že ne. A nač taky? Hospodář vyvedl koně a zapřáhl sáně! Sáně, vážení. To bylo něco! V neděli ráno před kostelem přehlídka vyšňořených zpřežení, kdo má hezčí. A když se koně rozeběhli po zasněžené pláni, cinkaly zvonečky a hrkaly hrkálky, lucerna se bláznivě zmítala v nočním opojení a jiskřivý sníh lítal kolem, to byl život! Dneska? Vylezete ven, šlápnete do nasoleného rozbředlého sajrajtu a pak prokřehlýma rukama začnete oškrabovat z auta led, aby  jste mohli odjet do rachoty nebo i do toho kostela. Já vím, kdekdo namítne, že život jde kupředu. V tomhle bych si přál, aby se zastavil u těch sání. No...popravdě řečeno, přál bych si, aby se zastavil už dřív i u mnoha jiných momenů. Jakých? Tak třeba před únorem 1948 nebo aby nepřišel 21.srpen o dvacet let později. Nebo když Claude Monet namaloval Impresi. Nebo když můj děda vyvedl ze stáje dva krásný koně a zapřáhl je na Štědrý večer do sání. A pak se jelo do vsi na půlnoční.

Takže už víte, co bych si přál já. A já vám všem přeji, ať víte, co si máte přát.

Druhý den po Hromnicích 2010

*****************************************************************************************************

Je klid. Nevím jestli před bouřkou nebo v důsledku krize, prostě je klid. Krajina spí pod sněhovým popraškem lehce zakleta v mrazíku a já chystám dřevo tak jako každý týden. Ani sousedi nevylezou, ani stavebník vzadu za zahradou nedělá nic. Prostě je klid. Jeden neví, jestli je to dobře nebo špatně. Obchody se nehýbou, ale plakat nebudeme. Však oni se rozjedou. Tedy doufám. Pan prezident nechce mít volby v zimě, já sice nevím, proč, ale budiž. Já bych už bral jaro, ale taky se těším na lyže. I když nevím, kdy si na hory vyjedu. Neplánuji to nijak pevně. Pevné plánování jsme tady už měli, byl na to dokonce ohromný úřad, lidově jsme mu říkali plaňák. Pak tam byla spousta jiných úřadů, ale pořád je tam sídlo moci. Tedy státní moci. Nemám rád ani plánování a ani moc. Ti, co plánují, plánují nejraději život  těch druhých. A to se mi nelíbí. Ti, co mají moc, chtějí ovládat ty druhé. To se mi taky nelíbí. Nepociťuji žádnou potřebu někoho ovládat a někomu něco plánovat. A přesto jsem v životě docela spokojený. Ono někdy stačí opravdu málo a jste v pohodě. Ovšem někomu k pohodě nepomůžou ani miliony na kontě. Naopak. Je pořád ve střehu, bojí se, protože ty miliony mu někdo jiný závidí a chce mu je ukrást. A tak oba číhají, jsou ve střehu a tím i ve stresu. A pak skončí v kulkou mezi očima někde u zdi nebo na dně přehrady jako úhledný balík. Co je tohle za život? Lidé bez stresu, s jednoduchou stravou a pohybem přiměřeným druhu (tedy člověku) jsou schopni vyrovnaného citového života a taky jsou schopni dožít se velmi vysokého věku. Proč ne, když je nic neruší? Dosahují nejvyšší harmonie (já bych se zde nechtěl pouštět do čínské filosofie, kde nejvyšší harmonie představuje velice důležitý fenomén) aniž by na to museli vynaložit nějaké enormní úsilí. Zatímco my se tady furt za něčím honíme, pořád si na něco hrajeme a ve finále nás ve čtyřicítce zkolí infarkt myokardu nebo něco podobně svinského. Tůdle! Budu chudý ale v pohodě, jíst budu míň než víc, ovládnu svoji povahu, nabydu vyrovnanosti a dožiiju se stopadesáti let. Jako ti tibetští mnisi. A bude klid. No jo...on vlastně už je. Nebo ne?

Pátý den Nového roku 2010

 

*****************************************************************************************************

 

Ani jsem se pořádně neotočil a už se blíží další Vánoce. Venku to sice vypadá jako v listopadu nebo v březnu, ale pohled do kalendáře to jistí. Je čas shonu, i když já nechápu, proč. Proč se měsíc štvát, lítat a stresovat a pak se uříceně zhroutit do křesla k vánočnímu stromku a srovnávat se s infarktovou situací, jíž jsme si svým neprozřetelným chováním přivodili. A to nemluvím o tom, že se půlka národa přejídá, chce se mi říct přežírá, aby posléze přece jenom strávila silvestra ve špitále. A ti otrlí jedinci, co to přežijí, se znova naládují na poslední večeři v roce a ten špitál je nemine hnedle v lednu. Ale ne. Je čas adventní, jak říkají křesťané, já sice nevím, co to jako obnáší, ten advent, ale to mi nevadí v tom, abych ho respektoval. Alespoň co se týče klidu, protože toho já si dopřávám bohatě. Jsem starší člověk a nehodlám si řezat větev, když se mi na docela dobře sedí. Takže lidičky, pokud se už letos k psaní nedostanu, přeji Vám všem klidné Vánoce bez doktora. Jo, a tady je takový malý bonus, jak to vypadá, když je doma klid.

 

Obrazek

**************************************************************************************************

Předevčírem jsem zaslechl, že ani jeden ze slovenských moderátorů sametové revoluce se na oslavách v Bratislavě neobjevil. Hoši asi měli a mají jinou představu o tom,  co mělo po pádu režimu přijít. Zato tady se slavilo jako o závod a všude byl (svatý) Václav.. Média z něho udělali boha. Otázkou je, jakou stopu po sobě tento člověk zanechává. Je pochopitelné, že ve světě ho velebí všichni ti, kterým uvolnil trh se zbraněmi svým krátkozrakým prohlášením, že nemůže být (prezidentem) země, kde se vyrábí tanky. Když máte rodinný majetek za velký peníze, dělají se podobná prohlášení snadno. Když živíte rodinu jako soustružník ve zbrojovce, která se po takovém politickém gestu zavře, je to jinačí. Ale život jde dál. Musíme hledat nové cesty, jak na to. Václav byl panovník, dle jistých pramenů moudrý. Myslím si, že není ale od věci mít na paměti, že jeden svatý už tam na náměstí stojí.

Tři dny po 20.výročí sametové revoluce

******************************************************************************************************

Národ vzal hřbitovy útokem, premiér trumfnul v popularitě všechny své předchůdce a stromy nejen na mé zahradě v nedávných mrazech pustily poslední lupení. Smutný čas zaleh do opratí, jak se zpívá v jedné krásné písničce. Ale já si říkám, proč smutit? Vždyť život jde dál a my jsme zde od toho, abychom jej prožili a ne proexistovali.  Leckdo se může zeptat, jakýže je rozdíl mezi životem a existencí. Jistě. Může, ale já mám za to, že ten rozdíl je dost veliký. Nebudu nikomu vnucovat jakékoli definice existence či snad dokonce života. Na to nemám zkušenosti, znalosti a ani drzost. Jenom cítím, že život lze prožít bohatě a taky proexistovat jen tak, jakoby ze setrvačnosti. Když už tady jsem, tak to nějak do tý smrti snad vydržím. Můžete říct, vy, vzdělaní filosofové, že tohle je nihilismus, nebo že to zavání antickým cynismem. To jistě můžete. Ale jen se rozhlédněte kolem a užasnete, kolik lidí ve vaší těsné blízkosti prosedí život v hospodě nebo proleží na kanapi u televize. Jsme pohodlní, doba si nás ochočila a to velice rychle a snadno. Něco dělat, snažit se po sobě zanechat stopu, to už není jen pouhá existence. A je jedno, jde-li o vědu, umění, politiku, nebo "jenom" o to dobře vychovat své děti. Tak, abychom se za ně ani za sebe nemuseli nikdy stydět.

Všechsvatých 2009

******************************************************************************************************

No...musím se stydět, jak dlouho jsem sem nic nenapsal. Ani oprava baráku, ani zmizelé léto, kdy bylo plno práce venku, ani nic jiného mne neomlouvá. Jsem lempl, ano, přiznávám. Na rozdíl od všech těch, co udělají botu jako Apeninský polostrov a všechno klidně shodí na někoho jiného. Nechápu to. Když někdo umožní někomu vystudovat práva za jedny prázdniny a pak řekne, že on nic, on muzikant, tak je to člověk ne muzikant, ale blb. A jak pravil pan Werich, kde blb, tam nebezpečno. Však to znáte. Přiznat se k něčemu, co jsem zvoral vyžaduje obrovský kus odvahy. Odvaha je dneska ovšem artikl velice jednostraný. Znám spoustu lidí, co se odváží tak akorát vás okrást. Bez zardění, bez pardonu a bez slitování. Doba je zlá. Jenomže...vemte si Senecovy listy Lucillovi. A tam tento moudrý člověk už před dvěma tisíci lety napsal. "Víš chlapče, dneska je doba zlá..." konec citátu. Tak kam jsme se dostali? Co jsme prošli za kus cesty? Ano, zmáčkneme knoflík a je světlo (kam se hrabe Bůh se svou proslulou větou, že?). Zmáčkneme knoflík a v domě se začne topit, nebo se ozve rádio. Zmáčkneme knoflík a vyletí atomová bomba. Takže lidi, s tím mačkáním radši opatrně.

den před vznikem Československé republiky (plus 91 let)

*****************************************************************************************************

Pampelišky houfně odkvétají, máme novou vládu a oranžoví panďuláci se cpou úplně všude. Každej se cítí být ten nejmoudřejší a lidi lžou jako když tiskne. Už rok sháním firmu, co by mi udělala na baráku novou fasádu. Když konečně někoho seženu, tedy někoho, kdo mi slíbil, že to udělá, nic se neděje, fasáda není, není ani už loni na podzim slíbená cenová nabídka. Nechápu, jak mi mohl ten člověk do očí lhát a ani ho nenapadne zavolat a omluvit se, že je tý práce moc a že jsou jiný, zajímavější zakázky a moje fasáda je někde v pořadí. Ne, na co a proč? Vždyť nějaký támhle vesničan nám nestojí za to, abychom se s ním zabývali, natož abychom se mu omlouvali. Co vůbec otravuje, že? My máme svý kšefty a on má svou smůlu (bych dodal já). Jenomže kam dojdeme s takovou? Copak v téhle společnosti už neplatí ani elementární zásady slušnosti? To se mám odstěhovat někam do Norska nebo do Švýcarska? Nebo kam? Co má dělat slušnej člověk mezi těmahle ranaři? Jak přežít? Nevím. Dialektika nás učila, že všechno se vším souvisí a že jedno je podmíněno druhým. Opravdu? Smrt je podmíněna životem, bez něho neznamená nic, vůbec nic. Ale život se beze smrti úplně krásně obejde. Nepotřebuje ji, aby se zviditelnil. To ona jeho ano. Takže vy, co si myslíte, že jste ti nejlepší na světě...aniž bych vám přál cokoli zlé, vězte, že jednou se vám to všechno sečte a ten, kdo vám účet vystaví, nebude ani náhodou ochoten smlouvat...

den po zmrzlých 2009

*****************************************************************************************************

No za tu dobu, co jsem nenapsal ani řádek, se toho událo sakra hodně. Já jsem ještě pořád v šoku z toho, jak to, že takový ignorant a arogantní člověk jako šéf těch oranžových svrhne vládu uprostřed evropského předsednctví. Havel to nazval pitomost, Zeman tomu nerozumí a já to snad ani nebudu hodnotit, protože bych musel být hodně sprostej. Jen mi nejde do hlavy, že ti všichni, co se pod pád vlády podepsali, nemají trošku studu. No jasně, jakýpak stud, když jde vo prachy. A ne jenom tak o nějaký penízky, ale rovnou o miliardy do vlastní kapsy. Inu, Slováci ne nadarmo říkají, že "politika je panské huncútstvo" (huncútstvo=taškařice). Mají pravdu. Když už opozice nemůže bez těch majetků být, proč nepočkali do července a nebo proč nenabrali tolik síly, aby shodili vládu na konci loňského roku. Asi všechno chce opravdu svůj čas. Svůj čas si vybrala i česká opozice a kdo je bude v předčasných volbách volit, asi nemá jasno, co se děje. Nebo jede v tom s nima a pak není pomoci. No a komu není pomoci...však to znáte. Moje sousedka je uřvaná stodvacetikilová ženská, kterou je slyšet na pět kilometrů a její pes vypadá jak vykrmené tele. Ono se říká, že jaký pán, takový pes. A český národ má taky takového psa, jakého si zaslouží...nebo ne?

*******************************************************************************************************

Prý krize a Američani dál rozdávají oskary a dělají že jsou nejmoudřejší na světě. Takových herců jak oni propagují je jako vrabců na střeše, akorát nemají všichni to štěstí být v pravý čas na pravém místě. Je to prostě jen a jen o reklamě. Všichni chtějí být vepředu a normální člověk se pak nestačí divit. Tak ať se radši nediví, drží hubu a krok. Zrovna včera tomu bylo kolik...? jo, 61 let, co u nás byla na dlouho pohřbena demokracie a do ústavy se záhy dostala  neskutečně arogantní věta o hegemonii jakési jedné strany. Strany, která byla tak zahleděná do sebe, že si neviděla ani na špičky bot. Proto taky šlápla do...však víte. A možná ne, možná byli natolik chytří, že to všechno narafičili sami...Bohužel to přišlo pozdě. Ale já si říkám, že pozdě není nikdy. Jenom žasnu, jak to, že lidi se nepoučili. Mám pocit, že čím dál větší část národa by snad chtěla, aby se to vrátilo. No...jak je libo. Teď už mi to může být jedno. Ale tenkrát jsem nedokázal pochopit, jak to že když byly volby, tak nám dali štůsek letáčků a řekli, abychom to všechno hodili támhle do kastlíku. A pak vyhrála jakási Národní fronta. A když jsem na ty volby nešel, pozvali si mne na kobereček a jak to, že jsem ignoroval takovou akci, vždyť prý jde o budoucnost národa. Jó, ale jaká pak to budoucnost, když ksichty z těch letáčků jsem vůbec neznal, a když náhodou ano, tak to byl ten největší vykuk a hulvát široko daleko. Mám státní zkoušku z marxismu a leninismu, ale když se mne zeptáte, co to  je vědecký komunismus, ani nežbleptnu. A ta Národní fronta mi taky není úplně jasná. Kamoška byla tehdy v jakési jiné straně, řikali si tam bratr a sestra a ač byla vynikající studentka a holka chytrá, takový šikan jste neviděli. Nevím, jestli ta její strana byla v NF, asi ne...protože jinak by to předsi nebylo možné, že?

Takže lidi...mám vás rád...tak neblbněte:-)

******************************************************************************************************

Tak jsme si dokázali, že jsme na Rusku pěkně závislí. Vždycky jsme byli na někom závislí, i když české království má bohatou tradici. Slováci snad budou v režimu black-out, tedy bez energií, my vykřikujeme, že jsme ostrůvek stability, učíme se na ostro diplomacii, ale jinak to nejde. Frantíci byli v čele Evropy dvanáctkrát, tak to se tomu jejich malému dělají gesta. Ale je fakt, že to umí, že to nejsou jenom gesta. Co si z toho má vzít obyčejný český člověk? Nevím. Nemám plynové topení a na zahradě se tyčí pěkně srovnané dříví na celou příští zimu. Necpu se do politiky, protože to neumím (to bych chtěl vidět, kdo ještě takhle přemýšlí). A nemám rád slovo celebrity a vše co s tím souvisí. Proč máme oslavovat nějakého pofiderního rádoby umělce, když jeho kvality jsou pouhým výplodem reklamy? Proč máme mít glanc, když nemáme skorem co do huby? Nevadí mi, že se společnost rychle rozdělila na bohaté a chudé, vadí mi, nebo je mi spíš líto, že tady není solidní střední vrstva. Takoví ti normální lidi, co nemusí počítat každou korunu, jsou ochotni třeba si i koupit umělecké dílo a na ježdění jim stačí japonec nebo škodovka. A možná tu ta střední třída je, jenom já nejsem natolik v obraze, abych to poznal. Kéž by to tak bylo.

******************************************************************************************************

Nenaříkejme, že jsme zase o rok starší. Je to sice pravda, ale spíš se zkusme těšit, že nám bylo dopřáno prožít další rok svého života. Vždyť každý takové štěstí neměl. Nedávejme si žádná vznešená předsevzetí, stejně je nedodržíme. Prostě buďme zde a radujme se, že tady můžeme být. A když už tady jsme, tak něco dělejme, ať to má smysl. Pan Werich to řekl trošičku jinak, já vím. Chtěl jsem jen říct, že jsme příliš líní, příliš pohodlní a zhýčkaní dobře zásobenými supermarkety a špatně zásobenou komerční televizí, teplem svých domovů a populistickými kecy rádoby politiků (jak může lékař být najednou dobrým hejtmanem?). Nechme to být a buďme sami sebou. Není to ani zdaleka tak pohodlné, ani snadné (mnohdy). Ale je to smysluplné.Lidičky, jako vy sami, bez masek a převleků, sami ve své podstatě, vykročte zdárně do nového roku. A když sem tam klopýtnete, nevzdávejte to. Protože zůstat sám sebou za nějaké to klopýtnutí rozhodně stojí

******************************************************************************************************

Vánoce jsou pryč, blíží se konec roku, zas bude plná dědina rachotu, dýmu a hulákání rozjařených slavitelů Silvestra. Někdo bude sedět třeba sám u kamen nebo jen tak ve dvou si budou lidi se sklenkou v ruce povídat, co je letos potkalo, jak se s tím vypořádali a co je asi tak čeká v příštím roce. Jo, to kdybychom věděli. To by se rázem problémy řešily snáz. Myslíte? Já o tom nejsem přesvědčen. Někdo nahoře to zařídil opravdu dobře. Co nás potká, s tím bojujeme na místě a bez přípravy. Mnohdy instinktivně, někdy promyšleně. Ale vždycky až ex post. Jenom pár lidí na týhle zemi si dovede naplánovat věci a pak je taky tak řídit. Plánovačů jsou spousty, těch, co plány plní, je už mnohem míň. Někdy je ale možná dobře, že věci naberou jiný směr než jsme očekávali. Přináší to pak překvapení, ano, někdy trpká, ale někdy také hodně příjemná.

Sedět doma u televize a nechat se oblbovat tím, co tam dávají, je hrozně laciné a vymstí se to. Zkusme brát život trochu vážněji, trochu hlouběji naberme hrníčkem, vždyť u dna je voda ve studánce nejlepší. Já vím, můžeme si při tom namočit rukáv.

No a co?

******************************************************************************************************

Když žiješ sám, neznamená to ještě, že nikoho nemáš. Byl jsem týden ve špitále, běžná operace a najednou zavolá tam ta a zeptá se, jestli něco nepotřebuješ, další den zavolá zas někdo jiný a nabízí pomoc. Člověk najednou pocítí, jak se mu stáhne hrdlo a jen stěží potlačí horké slzy dojetí. A když jsem dorazil domů, měl jsem navařeno a zas telefon jestli nepotřebuji dovézt jídlo a zdalipak mám čím topit.

Poučení nechci vyvozovat a nikomu nic vnucovat. Ale pamatuj, člověče, na světě jsou lidé, kteří tě mají rádi. Třeba o nich ani nevíš, nebo netušíš, že jsou to právě ti, o kterých vlastně nevíš vůbec nic. I když si myslíš, že je znáš.

Víš...život mne naučil jednu pravdu:

dávej pozor na své sny, protože až se ti splní, nebudeš vědět, co s nima...

 

 

 

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Dovičín Juro

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Lékaři a jiní

(Jarka, 18. 2. 2011 0:06)

Pan ministr je zřejmě muž na svém místě. Měl možnost buď jít hlavou proti zdi (zatvrzelých odborářských bosů a jimi zmasírovaných některých lékařů) a připustit tím obrovské maléry, které by nás všechny hodně stály, nejenom v penězích. Nebo se mohl pokusit o rozumný kompromis, což (pravděpodobně dosti nerad) udělal. Ovšem všechno má svůj rub a líc. Každým vítězstvím, v rámci rovnováhy, člověk něco ztrácí. Mnozí lékaři asi ztratili dost ze své prestiže. Ne, všichni. Někteří, často opravdu špičkoví odborníci, kteří by od nás na západ mohli mít svůj nynější plat, ale v eurech, jenom nevěřícně kroutí hlavou nad tím, co se zde děje. A nechápou, proč by měli někam odcházet. Patří přece sem a zle se jim nežije.
Mládeži se nedivme, že všechno ví nejlíp a vše chtějí hned. Možná jsme nebyli lepší. Jen podmínky byly jiné, ale za to oni nemůžou.
J.

Milý pane,

(Vlasta , 28. 9. 2010 15:39)

sebevědomí Vám nechybí.Zdá se ,že byste vládu řídil onačeji než knedlík Nečas,který dokázal vystudovat fyziku,během politické kariéry zvládl s úspěchem několik zásadních témat a nikdy nic neukradl.To Vy ovšem nechápete, protože vidíte všechno rozkradeno,možná i ženské,když žádná není ve vládě.Jste vůbec rád na světě?

Re: Milý pane,

(Jura, 17. 11. 2010 10:56)

Dobrý den paní Vlasto,
promiňte, dřív jsem si Váš komentář nevšiml. Že mi premiér jako osoba není sympatický, není podstatné. Vždy jsem myslel pravicově a už jen proto mu fandím. Že se v politice krade ve velkém, za to nemohu ani já ani pan premiér Nečas. Bylo to tak vždycky. A bude. Vládu bych řídit nechtěl, neumím to , ale umím si to přiznat. Vím, že je to vzdělaný člověk (to já taky) a je mi líto, že ho mele mlýn vysoké politiky. Ale jinak nemůže. Že ve vládě není žena, za to já nemůžu. A je mi to fuk. Nevidím všechno rozkradeno, protože se na to nemohu dívat. Tudíž nedívám a nevidím. A moje sebevědomí? Řekl bych, že mi chybí. Kdybych ho měl, třeba bych byl ve vládě. Možná ne ve vládě pana Nečase, ale určitě v nějaké pravicové. Ale na to já dle mého soudu nemám páteř. Totiž mám. V tom je celá potíž. Přes to všechno je svět nádherné dílo Prozřetelnosti, Boha, Přírody, Vesmíru, Energie...jsou to všechno stejně jenom pouhá slova, která nikdy nepostihnou tu sílu a dokonalost. A já...já jsem zde rád a děkuji, že tady mohu být. A že na těchto stránkách občas vyjadřuji své myšlenky, za to se snad omlouvat nemusím. Přece ale, pokud jsem se Vás jakkoliv dotknul, omlouvám se a rozhodně jsem to neudělal cíleně.

Ještě sny

(Jarka, 2. 11. 2009 22:09)

No jo, snad máte pravdu. Chtěla jsem původně říct, že sny, které se plní vlastním přičiněním, ty si člověk užívá a neleká se jich. Ale vlastně to není úplně pravda. Snad se to dá trochu, i když jen velmi nepřesně, přirovnat ke strachu z vítězství. Díky za přání.

Jarce

(Juro, 2. 11. 2009 18:41)

Tu moudrost bohužel nemám ze své hlavy, ale těším se, že jsem potkal člověka, který mi to sdělil. Já to vnímám tak, že člověk je něčeho plný, ale když je to najednou venku, může se toho leknout a neví co s tím. Jinak, kdo nesní, nežije. To jsem se taky naučil a přeji všem lidem dobré vůle, ať mají krásné sny, ať se nebojí snít, protože si myslím, že sen je kořením života. A přeji všem, i Vám Jarko, ať se Vám vyplní vše, o čem sníte a ať máte sílu s tím něco dělat a udělat.

Pozor na sny ?

(Jarka, 1. 11. 2009 17:52)

"dávej pozor na své sny, protože až se ti splní, nebudeš vědět, co s nima..."
To ne,s tím nesouhlasím. To vypadá, jako by se člověk měl bát snít. Je krásné, když se sen splní, někdy se to opravdu stane. Možná je problém v tom, že splněný sen, se kterým si člověk neví rady, byla jen mylná, vykonstuovaná představa o skutečnosti.

...

(Korsika, 4. 6. 2009 12:06)

...jako bys mi mluvil z duše a proto nejdu volit žádného nenažraného blba...poprvé v životě..

Josefovi

(Juro, 20. 1. 2009 17:08)

Nemáme nic proti, jen nevíme který Josef. Ozvěte se.

Komentář k úvaze

(Josef, 19. 1. 2009 8:53)

Není co dodat. Pod všechno, co zde autor napsal bych se mohl bez problémů podepsat. Člověka potěší, že více lidí uvažuje tak jako on sám. Měli bychom se nějak dát dohromady...